Máte chviličku?
Zajímá vás stavba a její historie?
Níže je pár historických faktů.
Málokterý hotel má tak bohatou historii jako naše vila. Secesní dům z přelomu 19. a 20. století si postavila rodina Fassmannova. Významná a vážená rodina papírníků dohlížela na výrobu papíru a lepenky v Rožnově už od roku 1786, kdy papírnu od vrchnosti zakoupil Kryštof Kieszling. Bohužel však záhy zemřel a starost o podnik připadla jeho ženě. Ta ale papírny brzy svěřila do rukou předního papírenského tovaryše Jana Fassmanna, který si vzal její dceru Pavlínu za ženu a stal se hlavou papírenské dynastie.
Rodina Fassmannova vedla podnik až do roku 1949, kdy jí byl majetek znárodněn. Navrácení se dočkala až v roce 1993. Jak papírny, tak vila zůstaly v rodině až do roku 2010, kdy zemřel poslední rožnovský papírník Jaromír Fassmann. Současný název Villa Rosenaw je inspirovaný prvními německými a latinskými zmínkami o Rožnovu a jeho hradu ze 13. a pozdějších století. „Růžová niva“ ovlivnila motivy, které je vidět jak v jídelnách restaurace, tak v jednotlivých pokojích.
Ačkoliv vilu znárodnění značně poznamenalo, podařilo se nám obnovit řadu původních prvků a výzdoby a navrátit domu duši zlaté doby Rakousko-Uherska. Zároveň jsme přidali i nejmodernější vybavení tak, aby pobyt u nás splňoval nároky i těch nejnáročnějších hostů.
Venkovní pohled na secesní budovu s obnovenou fasádou zaujme věžičkou tyčící se vedle kamenného vstupního schodiště. Po otevření masivních a bohatě řezbami zdobených vstupních dveří, u kterých se dochovalo nádherné mřížové kování, vstoupíte do schodišťového prostoru s balustrádou a původní štukovou výzdobou. V centrálním foyer upoutá originální stropní vitráž, která se dochovala až do současnosti. Za tuto skutečnost vděčíme rozhodnutí bývalého policejního správce budovy zamalovat vitráž několika vrstvami barvy. Šťastná náhoda při rekonstrukci umožnila obnovení této výzdoby z leptaného skla. Pod portály nad rekonstruovanými ostěními dveří se dostáváte jak do místností restaurace s originálními rozetami původního osvětlení, tak do místnosti baru.
Za barovou místností vás uvítá původní dřevěná veranda zimní zahrady. Na chodbě k zadnímu venkovnímu schodišti si neopomeňte prohlédnout dochované architektonické výkresy původně navržené fasády a jednotlivé řezy objektu. Milovníky historie mile překvapí i zakreslení tehdejších okolních budov, dále rožnovské struhy a rybníčku za objektem vily, rakouské úřední kolky i schvalující podpisy rožnovského starosty a najatého stavitele.
Pokud sejdete po bočním schodišti do přízemního prostoru tvořeného cihlovými klenbami, ocitnete se ve stylové vinárně Slivovina. Z přízemí se můžete výtahem vyvézt do 3. podlaží, kde se nachází jednotlivé pokoje ubytovaných hostů. Centrální horní foyer mělo již za starých časů papírníků Fassmannů podlahu ze skleněných dlaždic, která prosvětlovala denním světlem spodní foyer. Bohužel původní skleněné dlaždice nevyhovují současným velmi přísným požárním bezpečnostním předpisům a byly tedy nahrazeny pochozí skleněnou podlahou s požárně odolným sklem. Na tomto podlaží jsou situovány nejen tři původní prostorné pokoje, ale i další nové pokoje včetně místnosti s výklenkem věžičky zámečku.
Každý pokoj samozřejmě disponuje sociálním zázemím s tapetou pokrytou růžemi. Po novém moderním schodišti se dostanete do ochozu ve 4. podlaží. Zde se nachází tři apartmány s vlastní terasou a dále prostorná veřejná terasa. Odsud se můžete rozhlédnout z ptačí perspektivy po Rožnově směrem ke kostelu s farskou zahradou, k rožnovskému náměstí nebo směrem na Láň a Hutisko údolím říčky Hážovky. Spatříte jak čilý ruch města, tak vrcholky okolních hor s charakteristickou siluetou kapličky na Radhošti, masivem Černé hory, Velkého Javorníku a Karlova kopce s Jurkovičovou rozhlednou. Určitě si nenechte ujít pravidelné „smutné bití rožnovských hodin“ každou čtvrthodinu nebo zvonění v době mší v kostele.
Historie Rožnova pod Radhoštěm sahá až do poloviny 13. století, kdy byl poprvé písemně zmíněn. Konkrétně ho v roce 1267 uvedl mezi svým majetkem olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku. Není ale jasné, zda Rožnov zbudoval, nebo už v místě osada existovala. Město, které bylo několik století dřevěné, se stalo postupně domovem několika šlechtických rodů. Nejdéle se zdrželi Žerotínové, kteří panství převzali v roce 1548 a opustili až v 19. století.
Rožnov, který do svého názvu dostal Radhošť až v roce 1912, se stal významným hospodářským a řemeslným centrem. Dařilo se zde sklářství i tkalcovství a pro svá plátna a mušelín se dočkal věhlasu po celé monarchii. Obdivu se těšil také místní způsob vyšívání. Ve městě vznikla v roce 1687 papírna a o necelých třicet let později i pivovar. Beskydské město začalo přitahovat také stále více turistů. Po roce 1820 pak řada z nich zavítala do nově zřízených lázní a na počátku 20. století se po lázeňské kolonádě procházely během léta až na tři tisíce návštěvníků. Mezi hosty místních lázní, zaměřených na léčbu dýchacích cest a srdce, patřili i takoví velikáni jako Sigmund Freud či Gregor Mendel.
Po druhé světové válce se do Rožnova pod Radhoštěm přesunula řada průmyslových podniků. Mezi ty nejvýznamnější patřila Tesla, která zde vystavěla závody na výrobu elektronek, integrovaných obvodů a televizorů a zaměstnávala několik tisíc lidí. Průmyslová zóna a řada technologických a strojírenských firem v oblasti působí dodnes. Zároveň se město stalo opět centrem turistiky a do Rožnova pod Radhoštěm každoročně zavítá přes půl milionu turistů.